Singapur – země zaslíbená a nebo ne?

Singapur je drahý, ale spoustu míst můžete vidět úplně zdarma. Čtěte dále a dozvíte se, kam se podívat, kde se za levno najíst a neutratit  při tom všechny vaše úspory!

Od Singapuru jsme měly mnohá očekávání, některá se naplnila, některá byla překonána a některé věci nás přímo zklamaly. Ale teď popořadě… co bylo po Dubaji?

V Bangkoku nás čekalo nepříjemné překvapení v podobě ztráty zavazadla. Nikdo nevěděl kde je a kdy dorazí, no a vzhledem k tomu, že jsme Bangkok opouštěly během dalších asi 8 hodin, tak kam dorazí. Trochu jsme se bály, že se budeme na letišti nudit, protože kromě přejezdu mezi dvěma bangkokskými letišti nás nemělo ten den už nic čekat. Zmýlily jsme se, ale mělo to i svou světlou stránku, byly jsme opravdu na lehko a mohly jsme si s batůžky cestovat po Singapuru bez obav o svá záda. Letiště v Singapuru bylo sice tak krásné, jak jsme očekávaly, ale koupit si lístek na MHD bylo nad očekávání komplikované. Karty automat nebere, tak jsme se vydaly hledat bankomat. Pak se ukázalo, že automat nebere bankovky větší než 5 SGD, takže zaplatit nemůžeme ani tak, bankomat vám nevydá bankovku menší než 10 SGD. Vydaly jsme se hledat místo, kde údajně na jiném terminálu prodávají lístky za přepážkou. Našly jsme, ale počkat jsme si musely asi 30 minut, než jsme se dostaly na řadu. Pak už cesta metrem proběhla relativně hladce a další překvapení přišlo až v hotelu.

Jak drahý je Singapur?

Singapur je pravděpodobně nejdražší město, kde jsme kdy byly. Ubytování bylo drahé samo o sobě, ale téměř 40% daň jsme k tomu navíc nečekaly. Zdá se to tu být standard. My jsme proto volily, co nejlevnější ubytování s vlastní koupelnou a fénem (proč, se dozvíte později). Bydlely jsme tady a byly jsme moc spokojené.

V zavazadle jsme měly odbavené také nějaké jídlo, protože jsme si našly, že jídlo je v Singapuru výrazně dražší než jinde. No, nevím, co si pod tím představíte vy, ale nás poléval pot, když jsme zjistily, že za polévku z pytlíku dáme 40 korun, za krabičku čajů 180 a třeba obyčejný levný jogurt 45 korun. Ve ztraceném zavazadle byly ovesné kaše, čaje, jablka, sušenky atd. Bez léků, repelentu a většiny hygienických potřeb jsme se naštěstí obešly. Co jsme opravdu pocítily, že nám chybí, je deštník a suché čisté oblečení. Druhý den lilo jako z konve a to na výlet do přírody není úplně ideální. Na jednom místě, kde byla situace nejhorší, jsme uprosily sekuriťáka, aby nám půjčil svůj deštník a jeden se našel ve ztrátách a nálezech.

Co se týče mokrého oblečení… nikdy jsme ani jedna nebyla nikde, kde je vlhkost okolo 85%, takže zkušenost se srážením vody na všem a nemožností nic usušit jsme se setkaly poprvé. Na pokoji byl fén, a tak jsme jako Pat a Mat vymyslely, že madlo fénu ovážeme gumou od naší ledvinko-peněženky (abychom tlačítko nemusely držet) a fén zaklíníme do šuplíku, tak aby foukal dolů, kam jsme na stoličku vyskládaly mokré oblečení. My byly z naší kreativity nadšené, ostatní hotelový hosté pravděpodobně ne, fén byl slyšet i o patro níž a věci schly, i tak, velmi pomalu.

Co vidět v Singapuru zadarmo?

Hned první večer jsme se vydaly na Gardens by the Bay a stálo to za to! Myslím, že to jsou nejkrásnější zahrady, kde jsem kdy byla. Obě jsme si zasněně představovaly, jak krásně by se tam randilo, jo, až taková romantika to byla.

Druhý den jsme započaly dlouhou cestou na okraj Singapuru do rezervace Sungei Buloh Wetland, kde byla krásná příroda, ale byly jsme trochu zklamané, že jsme neviděly krokodýly a že ptáci byli všichni zalezlí. Celý den vydatně pršelo a my byly stále bez deštníku, no i tak jsme to přežily. Jen Míša omrzala v metru a já byla nesvá z mokrých nohou. No napadlo by vás klimatizovat všechno na 18 stupňů, když venku je 35? Celý den jsme pojaly přírodně, a tak naše další cesta vedla do Čínských a Japonských zahrad. Značně znavené jsme pak ještě šly do Botanické zahrady a jak ta byla velká! Všechny vřele doporučuji.

Navečer jsme dostaly zprávu, že naše zavazadla se našla a přiletí do Singapuru okolo deváté večer, nadšeně jsme se tedy vydaly na letiště, kde jsme strávily minimálně 1,5 hodiny. Promrzlá Míša na terminálu a já v tranzitu. Zavazadla byla obě poslána na moje jméno, takže Míšu nepustili dovnitř. Batohy zase nemohli najít, tentokrát v Singapuru. Dodaly jsme všechny doklady, popsaly batohy a jejich cestu. A že to nebyla legrace. Paní za přepážkou na mě nevěřícně koukala, když jsem jí říkala, že zavazadla letěla s Fly Dubai z Bratislavy do Dubaje, kde 16 hodin čekala a pak letěla do Bangkoku, odkud podle plánu měla letět z jiného letiště s AirAsia, ale teď přiletěly s ThaiAirways. No, co už, nebudu vás napínat. Máme je! Nikdy bych nevěřila, že nám udělají radost takové maličkosti jako čisté spodní prádlo.

Poslední den jsme se rozhodly konečně vydat do centra a byly jsme rády, že jsme si ho nechaly na poslední, nejkratší, den. Centrum je krásné, mně se nejvíc líbila čínská čtvrť, ale třeba takový Merlion a další turistická místa nás nijak extrémně nenadchla. Poslední den jsme tak kromě centra stihly ještě The Southern Ridges a Henderson Wawes, které nás opět nezklamaly. Jedná se o takovou Singapurskou procházku mezi korunami stromů, v deštném pralese, uprostřed města. Nádhera!

Jak se dostat ze Singapuru do Malajsie autobusem?

V 17 hodin jsme nasedly do autobusu a už se těšily na další dobrodružství v Malajsii. Autobus byl nad očekávání krásný. Lehátkové sedačky, málo lidí, to se nám to bude spát, říkaly jsme si. V Malacce jsme měly být za 4 hodiny. Hranice mezi Singapurem a Malajsií je asi 10 km od centra, tak jsme si řekly, že nemá ani cenu usínat, protože tam budeme co by dup. K hranicím se táhla několikakilometrová linie autobusů, ve které jsme se zasekli aspoň na hodinu, no a po příchodu do haly, kde nám měli dát jen razítko o odjezdu ze země byly stovky lidí. Nepřeháním. Říkaly jsme si, že to je děs, ale ve srovnání s tím, co nás pak čekalo při vstupu do Malajsie, to byla procházka růžovým sadem.

Pro získání víza do Malajsie si totiž musíte vystát tlačenici, která nemá žádný řád, se všemi svými zavazadly. Byť naše krosny nejsou nejpohodlnější, tak jsme byly místy i rády, že máme možnost zabránit ostatním nás předbíhat, protože se vždy stačilo otočit s našimi batohy a už nikdo neprošel. V hale, pokud se tak dá té malé místnosti, kam jsme se museli natlačit, říkat, samozřejmě nebyla ani klimatizace ani větrák a všichni se notně potili a funěli. V čas, kdy jsme měli být už v Malacce, jsme se konečně prokousaly na území Malajsie. Do Malaccy jsme tak dorazily, s drobným, 3 hodinovým zpožděním. A jak to bylo dál? Těšte se na další článek!

Poznatky ze Singapuru:

• Co můžete, nakupujte u pochybných stánkařů, ušetříte většinou aspoň polovinu ceny.
• Berte si deštník, i když předpověď říká, že bude pršet jen trochu a až odpoledne. Prší hodně a předpověď tu nevychází.
• S čímž souvisí má další rada, berte hotel s fénem. Bude se hodit, protože ve vlhkosti přes 80% samo jen tak nic neschne. Fajn je i rychlovarná konvice, ušetříte za čaj a večeře, ke kterým si můžete (stejně jako mnoho místních) dát polévku z pytlíku/kelímku, která chutná mnohem lépe, než jsme zvyklí z Čech. My jsme v takovém byly – tady.
• Většina Singapuru se dá poznat jen za cenu jízdenky na MHD, my jsme vstupné neplatily nikde! Záchody jsou na každém rohu, krásné, čisté a zdarma, nenaleťte a neplaťte za ně.
• Do MHD v Singapuru si berte něco přes sebe a ponožky. Klimatizace většinou běží až příliš dobře.
• Při plánování přejezdu do Malajsie si s sebou vezměte do autobusu deodorant. Na hranicích se opravdu zpotíte.
• Ze Singapuru do Malajsie jeďte nějakou ověřenou společností. Nejlevnější místní dopravci na nikoho na hranicích nečekají. Malajci z autobusu vyskakují za jízdy, rvou se a probíhají vízovou kontrolou (mají svoje přepážky, takže vy to udělat nemůžete), aby stihli svoje autobusy.

Jaké jsou vaše nejhorší zkušenosti na hranicích?