Cesta do země hor a rýže

„Mají levné letenky“, takhle začíná asi většina mých cest do zahraničí. Mým snem bylo letos cestovat za hranice Evropy.

Tentokrát se objevily výhodné letenky (13 000 Kč za zpáteční letenku) od letecké společnosti Emirates do země rýže a hor – Vietnamu. Tato země mne lákala již několik let a proto jsem neváhala a letenky koupila, jediná nevýhoda, že letenky byly z Budapešti. No nevadí.

Co tedy teď? Letenky máme, ale kam přesně se vydáme? Co je potřeba vyřídit před odletem?
Skvělým zdrojem informací se ukázaly být webové stránky: www.severni-vietnam.cz a www.vietnamista.cz. Rozhodli jsme se pro severní Vietnam, jelikož nás více lákají hory než pláže. Kam přesně se vydáme, se dozvíte v dalších článcích.

Teď tedy nám zbývalo vyřídit ještě pár věcí před odletem. Nejdůležitější při takových cestách je zkontrolovat si, jaké očkování je nutné nebo doporučované. Já jsem se nechala nakonec očkovat na břišní tyfus, vzteklinu a meningitidu. Další důležitou povinností je zařízení víz, pokud zde plánujete pobýt zde déle než 15 dnů. My si zažádali o tzv. „approval letter“ (cca 250 Kč, do tří dnů vám dorazí mailem) a pak už bylo potřeba si s sebou vzít jenom fotografii a 25 dolarů. Víza vám pak vydají na jeden měsíc při příletu na letišti. Proces to je rychlý, odevzdáte pas a dopis, oni vám dají formulář na vyplnění, za chvíli vás zavolají, vezmou si od 25 dolarů a formulář s fotkou a vydaji vám pas s vízy.

Letiště Ference Liszta Budapešť

Čas ubíhal a blížila se doba odletu. Zbývalo si zabalit pár kusů oblečení, pláštěnku, nějakou tu hygienu a lékárničku. Vše se mi vešlo do 45 litrového batohu a měla jsem ho ještě poloprázdný. Sláva!
Cesta na letišti v Budapešti je jednoduchá. Z Prahy jsme dojeli pohodlně autobusem Student Agency na autobusové nádraží, prošli se ještě v centru a zamířili na letiště.

Pak už to šlo rychle. Let do Dubaje trval kratší dobu než cesta autobusem z Prahy do Budapešti.

Emirates

Pár hodin čekání v Dubaji a zpět do letadla. Při letu do Hanoje jsme měli ještě jedno mezipřistání v Barmě, těchto 9 hodin v letadle už přece jenom zdlouhavějsích.

Po vyřízení víz a vyzvednutí si zavazadel, jsme chtěli jet autobusem do Hanoje, ale nakonec jsem usmlouvali (o všem je potřeba smlouvat!) dobrou cenu minibusu, kde jsme se náhodou potkali s jinými Čechy.

Ve chvíli, kdy jsme začali přijíždět do Hanoje, tak jsme se trochu zděsili. Ten provoz je šílený. Všude na sebe troubí autobusy, auta, mezi nimi se proplétaji skútry a motorky. Semafor? Jo, ten funguje, ale to by musel někdo zvednout hlavu a kouknout se na něj. Na nejrušnějších křižovatkách se snaží policista dopravu řídit. Na přechody zapomeňte, přechází se tak, že se vydáte pomalým krokem do tohoto zmatku a doufáte, že vás řidič zaregistruje.

Na ubytování jsme zjistili, že anglicky tam neumí, přestože bylo psáno, že ano. Po odložení věci v pokoji jsme se vydali do víru deštivého města zařídit si SIM karty. Je dobré si SIMku koupit přímo v obchodě operátora. My si vybrali Viettel, po zdárném nalezení obchodu a hodinovém čekání než obslouží zákazníky před námi, nám pán vydal, po předložení pasu, bez problémů SIMkartu. Za cenu cca 100 Kč jsem si pořídila 3GB dat. Pak už na nás toho bylo po více než 30 hodinách bez pořádného spánku dost a tak jsme si koupili cestou grilovanou kachnu k jídlu, stavili se na nádraží zeptat se na lístky a vyrazili zpět na hotel.

Teď sedím (teda spíš ležím) v autobuse, který míří více na sever. Kam to asi bude?