Jak nás v národním parku Erewan kousaly ryby do zadku

Potřebujeme zase do přírody! Tak odjíždíme z hlučné Pattay do klidného městečka Kanchanaburi,kde chceme strávit poslední dny před odletem domů. Cesta sem trvá jen pár hodin,i když jedeme skoro k hranicím s Myanmarem. Přijíždíme do města,kde na thajské poměry všechno dobře funguje. Trochu doufáme, že další dny poběží všechno stejně hladce. 

Našim prvním cílem je thajsko-barmská železnice smrti. Jde o železnici, která během druhé světové války spojila Barmu a Thajsko. Její stavbu naplánovali Japonci,kteří potřebovali vyřešit zásobování této oblasti. Na stavbu si přivedli válečné vězně a “dělníky” z celé jihovýchodní Asie.

Pracovali více než 12 h denně, kladivem rozbíjeli skály a z bambusu stavěli mosty. Patnáct měsíců stavby polovina vězňů nepřežila. Dnes je na místě jedné z největších zatáček železnice muzeum a památník, které postavili přeživší Australané.                                                                                       

Hellfire pass je velmi příznačné pojmenování. Práce musela být opravdu peklem. Na nás železnice udělala velký dojem. Z Kanchanaburi se můžete do Nam toku projet po její zachovalé části. Jízda stojí 100 bht a trvá 2,5 hodiny. My jsme jely prvním spojem v 6:07, takže jsme měly celý vlak skoro jen pro sebe. Cestou si člověk uvědomí,jak těžké muselo být jen samotné prosekávání místní džungle.

Cestou zpátky do Kanchanaburi nastal čas na první vodopád Sai Yok Noi. Koupalo se v něm hodně Thajců v džínech a tričku (zvyky ohledně koupání tu jsou úplně jiné než známe ze západního světa). My jsme se hlavně těšily má mnohem větší vodopády Erewan,kam jsme mířily další den.

Z Kanchanaburi jsme pro změnu jely autobusem za 50 bht přímo k vstupu k Erewan Waterfalls. Zaplatily jsme 100 bht za vstup a vydaly se k těmto 7 vodopádům. Vyšláply jsme 2 kilometry do konce k 7. vodopádu a šly jsme si tam zaplavat. Naivně jsme si myslely,že nahoře bude málo lidí,ale nakonec se tam s námi koupalo asi 30 dalších lidí. Třeba jako chlapík s nafukovacím jednorožcem nebo  Tom z Francie,kterého jsme potkaly v malajském národním parku Taman Negara před 5 týdny. Úplnou náhodou jsme se potkaly znovu :-). 

Koupat se samozřejmě můžete ve všech vodopádech, ale 7. vodopád má podle nás nejhezčí okolí. Stejně jako ve všech ostatních v něm plavou ryby. Ne,nejsou to malé,roztomilé rybičky,ale pěkní 20-40 cm dlouzí zákeřňáci. Kousaly nás do chodidel,stehen i zadku, takže jsme ve vodě moc dlouho nevydržely. Zážitek je to ovšem hodně zajímavý. Chtěli jste mít vždycky nohy samý cucflek. Máte je mít!

Poznatky z Erewanu: 

• Do samotného muzea Hellfire pass jede z Nam toku autobus za 20 bht.
• Jednu cestu z Kanchanaburi do Nam toku můžete jet i autobusem za 60 bht.
• Vodopády Erewan zavírají postupně,ten nejvyšší v 15:00,nižší v 16:00 a první s druhým v 17:00. Jděte nejdříve na vzdálenější vodopády a koupejte se až cestou zpátky.

Nechali jste se už někdy rybami ukusovat? Pištěli jste u toho? My trochu ano 🙂