Klikatá cesta oblastí Hà Giang

O půl deváté ráno jsme na autobusovém nádraží (My Dinh) koupili lístky a nastoupili do autobusu. Řidič ukázal na boty a igelitový sáček. Boty se v tomto autobuse sundávají, jelikož se jedná o lůžkový autobus. Postele jsou tu ve třech řadách vždy dvě nad sebou. Každý tu má přidělenou vlastní postel, deku a i vodu dostanete!

Po sedmi hodinách, kdy se prý autobus proplétal všemi vesničkami, co to šlo a nabíral či vysazoval lidi (já to spokojeně prospala) jsme dorazili do městečka Hà Giang. Na našem ubytování jsme si domluvili zapůjčení motorek na další tři dny a ještě jsme se na nich jeli projet do okolních kopců.

Trasu jsme rozdělili do tří úseků. První byla trasa z Hà Giangu do Yen Minhu, druhá z Yen Minhu do Dong Vanu a třetí zpátky do Hà Giangu. Krajina, vesnice i lidé se během cesty měnili. První den jsme jeli krajinou, která připomínala tropický prales, všechny svahy byly zarostlé a obklopoval nás horký vlhký vzduch. U silnice jsme si koupili trs banánů v přepočtu za 20 Kč, což se stalo našimi svačinami na celou cestu. Nízké kopce a široká údolí se začala měnit v ostré a vysoké kopce s krasovými útvary. Po serpentinách jsme se šplhali nahoru o přibližně 1000 metrů výše. Silnička potom střídavě stoupala a klesala.

Ve vesnicích jsme začali potkávat místní obyvatele. Tato oblast je zajímavá tím, že tu žije několik etnických skupin obyvatel. My jsme se setkali s menšinami Hmong, Don, Tay. Tito obyvatelé nosí specifické barevné oblečení a potkáte jich spoustu na silnicích, jak si kráčí bosí s nůší do svých příbytků, pasou dobytek, či tahají balíky listů. Lidé se liší nejen oblečením, ale i nářečím, barvou pleti i rysy.

Ve vysokých horách pěstují lidé především kukuřici a chovají všemožná zvířata. V oblastech, kde jsou kopce mírně prudké a skalnaté, proměňují svahy na kaskádovitá políčka rýže a u jejich obydlí naleznete vždy buvola.

V Dong Vanu, kde jsme přenocovali, jsme ráno zašli na skvělou snídani v podobě závitků z rýžového těsta s mletým masem, houbami a smaženou cibulkou a samozřejmě vývarem, jak je tomu tady již zvykem. Jelikož byla neděle, kdy se obyvatelé městečka i okolních vesnic scházejí na tržišti, nemohli jsme toto místo vynechat. Tržiště bylo plné prodávajících, kteří si rozloží plachtu na zemi a nabízí své zboží. Nakoupit se zde dá mnoho druhů ovoce, zeleniny a vařených jídel či tradiční oblečení a v nejschovanější a také nejblátivější části také živá zvířata – v nabídce jsou selátka, slepice, kozy, kachny, husy a také štěňátka. Prodej a pojídání štěňat jsou zatím jedna z věcí, co mne ve Vietnamu nenadchla a doufám, že se konzumaci tohoto typu masa vyhnu.

Za Dong Vanem se táhne vysokohorský průsmyk a velmi nás překvapila teplota kolem 18 stupňů. Kopce postupně ale klesají a silnice vás zavede do zemědělských oblastí, kde se naskýtají nejlepší příležitosti k pozorování života místních. Lidé zde žijí v domcích na pilotech, perou prádlo ve vodopádech, malinké děti běhání kolem a rodiče se brodí v rýžových políčkách. Místní zde byli velice milí, pro děti jsme my Evropané atrakce a tak většinou vesele pokřikují a chtějí se vás dotknout, stará žena s nůší nám nabídla broskve a jeden starý pár si nás šel prohlédnout zblízka.

Cesta, kterou jsme si vybrali byla opravdu skvělá a doporučuji ji všem, kteří mají rádi hory a krásné výhledy, chtějí poznat rozličné etnicky menšiny a nebojí se po cestě trochu ušpinit od bahna.

Poznatky z Hà Giangu

• Když jedeš do zatáčky trub, když předjíždíš trub, když tě někdo naštve taky trub
• Krásná alfaltka se za další zatáčkou může změnit v kamenitou, ba hůř někdy i bahnitou (takže si neberte sváteční boty, ale nějaké co můžete od toho jílu umýt)
• Dávejte si pozor na dobytek na cestě (buvoli, krávy, ale i řidiče naklaďáčků)
• Na trzích nakoupíte od ovoce, zeleninu přes oblečení až po prasátka a štěňata
• Anglicky neumí téměř nikdo – rukama nohama se domluvíte
• Jsou to hory, takže si vezměte, jak kraťasy, tak dlouhé kalhoty a pláštěnku či bundu
• Připravte se na to, že místní obyvatelé budou oblečení lépe než vy
• Nejlepší jídlo seženete u stánkařů či před domem místních
• Kromě ceny jídla smlouvejte o všem
• Sluníčko tu očividně pálí, přestože je zataženo, či dokonce prší (z vlastní zkušenosti doporučuji opalovací krém)

Vydali byste se do této oblasti?

P.S. Omlouvám se za kvalitu fotek, jsou to fotky zatím pouze z mobilu, fotky z fotoaparátu dodám nejspíše až po návratu do ČR. Zároveň moje příspěvky z Vietnamu vždy publikují holky z Čech, protože já mám s sebou jen mobil, z kterého se články publikují hodně zdlouhavě.

Anna